[birdwatcher.cz] 7. 3. 2020: Větrná sobota

[Sběrač]

Počasí minulých dnů má aprílový charakter. Zataženou oblohu střídá blankytná modř, déšť a občasná sněhová vločka si předávají štafetový kolík s hřejícím sluncem, občas se prožene silný vítr, ale jaro je na postupu, a už teď, začátkem března, byl zaznamenán zpívající modráček i vlaštovky lovící nad vodní hladinou. Minulý víkend jsem v loterii odchytů shrábl krásný šoupálčí bonus a tak můžu jeden den tohoto víkendu vyrazit na projížďku předjarní krajinou. Beru k tomu nadšeného Pepeho i věčně otrávenou omladinu, která by nejraději seděla před monitorem počítače nebo nad displejem mobilu. Před domem štěbetají čížci, ozývá se chraptění hřivnáčů i ostré ciks dlasků. Zima není, ale venku v polích zřejmě bude pěkně foukat. Uvidíme. Placek navezené suti a hlíny, na kterém u Blučiny vyrůstají spediční haly a kde parkují náklaďáky, se i nadále rozrůstá. Co tu ale nejméně tři poslední roky nebylo, je voda stojící na loukách a v poli. Tohle mi vždy udělá radost. Kolem louží v polích pokřikují čejky, mezi hroudami hlíny se proplétají konipasi bílí, na pláccích ozimu se přeskupují desítky špačků, a z oblohy se jako příjemná sprška snáší zpěv skřivanů. Krása. Ke konci měsíce bych tu měl zase zkoušet štěstí s odchytem chřástalů. Jsem zvědav, jak to půjde, většinu luk kryje vzrostlá stařina. V holinách procházím nejbližší okolí. Z vysoké trávy se zvedají tři lindušky luční a nade mnou krouží káně. Chlapsky a dost studeně fouká. Z blízkého kopečku koukáme do okolních polí. Vidět je krkavec a káně rousná. K mokřadu u Albrechtova sjíždět nebudeme, všude po deštích spousta bláta. Další kus podmáčených rákosin nás čeká u Rakvic. V poli sedí v mělké vodě desítky hus velkých a asi půl sta běločelek. I tady poletují čejky a mezi drny rozvážně kráčí čáp bílý. Na volných plochách polí tu vítr nabral hodně síly a my, zhýčkaní měšťáci, jsme vrstvami oblečení vybaveni spíše do ulic než do plání. Žádné velké akce nepodnikáme. Jen krátce z okraje mokřiny obhlížíme okolí stativákem a rychle zase do auta. Pak už je tu Mlýnský rybník u Lednice. Koukáme z východního břehu na silně zvlněnou hladinu. Jsou tu desítky poláků velkých, občas ještě hohol, podél rákosí jsou roztroušené páry hus velkých a v zátoce téměř na druhé straně rybníka parkuje hejno hus tundrových. V březnu tudy vždy ve větších počtech protahují. 550 majestátných tundrovek, to je něco jiného, než tisícihlavá hejna běločelek, které jsou tu celou zimu. Ostrůvek je v černobílých barvách – kormoráni a racci bělohlaví. Na hrázi mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem zastavujeme jen na chvilku. Funí a nám se do té zimy, na rozdíl od birdera u stativáku stojícího vedle, nechce. „Observujeme“ přes okno. Jsou vidět tři husice liščí a několik zrzohlávek kolem ostrůvku. Na vodě jsou spousty kachen, ale my přejíždíme do Hlohovce, kde doufáme v závětří při obhlížení západního cípu rybníka. A dobře děláme. Konečně závětří. Na vodě jsou stovky chocholaček a úplně u rákosí se tísní asi stovka tundrovek. Mezi chocholačkami je krásná směska hvízdáků (36 ex.), lžičáků (4 ex.), čírek obecných (40 ex.), husic liščích (5 ex.), kopřivek a morčáků malých (3M+8F). S hlavou odloženou na zádech mezi nimi odpočívá i jedna hoholka. V korunách stromů se prohánějí s křikem dva strakapoudi jižní. Z Hlohovce odjíždíme směrem na Valtice a po tenké asfaltce se pak proplétáme poli za Nesytem. V loužích se tu koupou stovky špačků a mezi hroudami hledají potravu strnadi obecní. Kolem známých míst v Sedleci, kde nás v létě opět čeká kroužkovací akce, se dostáváme k pozorovatelně. Vody je málo a na blátě se pohybuje 6 konipasů bílých. Po okolí počítám 16 husíc liščích. Daleko uprostřed rybníka plave ostrov čtyř tisícovek běločelek. Jsou ale tak daleko a vítr tak fučí, že mezi nimi nic zajímavého nevidím. Část hejna zvedá orel mořský a kolem nás vratce ve větru prolétá luňák červený. Ještě kratičká zastávka u Nového rybníka a pak už hurá na oběd. Naše oblíbená hospoda v Ivani je v rekonstrukci. Žaludky zachraňujeme bagetami na benzince. No čo už? Pár větrných hodin v terénu je za námi. Po zapsání nových kousků se dostávám nad stovku letos pozorovaných ptačích druhů. Pěkné to bylo. Z jihoafrických zimovišť se vracejí čápi bílí (Ciconia alba). Když vysvitne slunce a přestane foukat, začínají už zpívat strnadi obecní (Emberiza citrinella).

Source: http://www.birdwatcher.cz/7-3-2020-vetrna-sobota/