Jarní odchyty do stanových sklopek, v rákosinách. Foto Pavel Kverek Dříve narození dohlédnou časů, kdy tu modráčci středoevropští nehnízdili. A našel by se mezi kroužkovateli i takový, jenž pamatuje na jarním tahu chytání těchto slavíků u řek, třeba na Vltavě v ústí Berounky. Všem těmto krásným sklopkařům v hlubokém obdivu věnuji toto zamyšlení. Kolega Míla Nevrlý se v knize Moje ptačí roky, v kapitolce Modráci, vyznává z okouzlení jejich chytáním, a pro mne už je snadné dopsat, jak moc mu rozumím. A nic na tom nemění fakt, že už nejsou tak vzácní, protože u nás pár desítek let úspěšně hnízdí. Močály jižně od Kněžmostu byly tenkrát na soupisce hnízdišť ČSSR mezi prvními. Psal se rok 1987. A bylo to právě vzácné hnízdění, jehož jsme následně využili k záchraně alespoň klíčové části území, před zavezením hlušinou ze stavby škodováckého polygonu. Pak ptáci řadu let scházeli, pak zase scházelo jejich sledování, až přišlo století nové a snaha přežívající mokřiny nově přečíst. Druh byl potvrzen a dodnes v navyšujících se počtech hnízdí. Atraktivní území je ale od samého začátku též významným tahovým koridorem, modráčky nevyjímaje. 
Bramborníčci černohlaví v mokřadech u Kněžmostu dnes již v počtu dvou párů hnízdí. Foto Pavel Kverek A právě tady se navracím do dávných časů poctivé sklopkařiny, protože mnoho z průtažných jedinců k síti s přehrávkou nepřijde a podřízeně uletí pryč. Sítí jsou tedy schytáváni ptáci místní, do sklopek zbývající. Mokřadní koridor přiláká pro okolní zoranou krajinu k postupu dál například oba druhy bramborníčků či bělořita. I ti jsou vděčným objektem sklopkujícího kroužkovatele. Ovšem líčení na táhnoucího modráka zůstává pořád nejvýš! Chytá se „na ticho“, s vyčkáváním. Ptáci bývají hladoví a na úspěch se dlouho nečeká. Pokud jsou pastičky po třetí kontrole stále prázdné, lépe jít do práce a přijít jindy. A přeci jsme i v sklopkařině dnes už o něco dál. Odchytové zařízení je stanového provedení, kvůli komfortu ptáků. Kde jsou vodní chřástalové, bezpečnější je použít „plátěnku“. Všechny jsou kvůli snadnému transportu skládací. Chytáno je do desítky pastiček, plácky vznikají navršením splavených dřev či jiného materiálu. Doplňkem vyčkávající sklopky může být fotopast. Ptáci jsou měřeni, váženi, prohlíženi a foceni. Zapsán je čas i způsob odchytu. Není bez zajímavosti, že ráno po noci jsou tito modráčci až na vzácné výjimky pryč. Nejspíš dál na cestě. Chytání rozkrylo celou řadu pozoruhodností právě zásluhou kroužků. Návštěvu mokřadů si rád dopřával kolega Pepa Galbavý i manželé Klápšťovi. Jako by tedy dál s těmito osobnostmi společenský rozměr tohoto druhu umění neměl odejít. Text ovšem věnuji i kolegům současným, kteří přinášejí mnoho moderních poznatků z výzkumu druhu, a též již nežijícímu Petru Bürgerovi z českého jihu, který na Stropnici začínal s chytáním nahrávkou v létě. 
Tento dvouletý samec modráčka, kontrolovaný na Kněžmostsku, byl označen a několikrát následně kontrolován v předjaří na italském zimovišti jižně Říma. Foto Pavel Kverek Text: Pavel Kverek / Titulní foto: Jiří Liščák / /http://www.jiriliscak.cz The post Modráčky jsme si zasloužili appeared first on AVIFAUNA - Český online magazín o ptácích. Source: https://avifauna.cz/modracky-jsme-si-zaslouzili/