[birdwatcher.cz] 8.-9.2.2020: Slunečný víkend
Napsal: 09 úno 2020 19:13
Sobota 8. února: Příští týden mi zase po roce pokračuje kroužkovací projekt RAS na šoupálcích dlouhoprstých. Opět budu vyrážet do lesů nad Soběšicemi a budu zkoušet odchytit co nejvíc starých známých na zhruba 400 ha lesních porostů. Jsem zvědavý, s kolika z nich se zase setkám, a kolik jich bude nových. Využívám tedy jednu z posledních možností po celou sobotu pracovat v Troubsku u domu, kde jsem vyrůstal. Po většinu dne se motám po dvoře, ale tentokrát mám po ruce malý dalekohled, po kterém často sáhnu a prohlédnu ptačí osazenstvo na blízkém ořešáku nebo přelétající nade mnou. Je nádherně. Sice trochu mrazivo po ránu, ale slunce svítí a obloha je čistě blankytná. Po celý den se kolem motají havrani a kavky, desítky a stovky ptáků. Po většinu dne také posedává na ořešáku skupinka prozpěvujících a klábosících konopek. Občas se k nim přidá nějaká pěnkava, občas zvonek nebo strnad obecný, a někdy je počtem převýší dlasci, kterých kolem poletuje dvacítka. Občas se ze starých uschlých větví ořešáku ozve poklepávání strakapouda velkého a jednou se na samém vrcholku zastavil i můj první letošní špaček. Je to fajn. Nad polem za zahradou krouží káně, objeví se poštolka a odpoledne dokonce pozoruji raroha. Neskutečné, co všechno se dá nad dvorkem zahlédnout. Dvakrát mě vyruší i křik hus běločelých táhnoucích k sever. Stále je fajnově. Až pozdě odpoledne to balím a vyrážím zpět do Brna. Na papírku mám tlustou tesařskou tužkou načmáráno dvacet druhů. 
Hejnko vrabců polních (Passer montanus). Neděle 9. února: Od Atlantiku k nám míří orkán Sabine. Teď už je hlášen nad Německem a večer by se měl projevit nad naším územím. Kdoví, co za zajímavosti může přifouknout. Prozatím je ale nádherné počasí. Obloha je stejně vymetená jako včera a my si s Jožkou a Pepem slíbili malý výlet do terénu. Na lípě před domem posedává skupinka dlasků, několik stehlíků, dvě pěnkavy a dva čížci. Ozývá se houkání hrdliček zahradních a křik strakapouda velkého. Dnes by mohlo být venku fajn. Nejprve zastavujeme u polního hnojiště pod Pohořelicemi. V posledních dnech byly zaznamenány čejky a skřivani (dokonce i kulíci zlatí), možná by se mohlo něco ukázat i tady. Na ozimu sice hlídkují volavky popelavé a na nejvyšší hroudě hnoje stojí nádherný bílý holub, ale to je zhruba tak všechno. Z oploceného pruhu keřů se zvedá ještě padesátka vrabců polních. Až teď je to všechno. V dálce na poli se na sluníčku vyhřívají desítky srnčího. Zatím ještě moc nefouká a sluneční paprsky skutečně hřejí. Zajíždíme k Drnholci, kde potkáváme Jarka Zemana, který už je v terénu několik hodin, a pak zastavujeme u hráze VDNM I. Zaujme asi desítka morčáků velkých a dva krásně bílí samci morčáka malého. Až na lysky a chocholačky je tu druhový klid. 
Jediným pevným bodem našeho dnešního výletu je Pastorkův lom kousek od Klentnice. Za chvilku bude končit zima a šance zahlédnout zimujícího zedníčka se naskytne zase až v listopadu. Sluníčko svítí, ale už trochu víc pofukuje. Na kraji lomu hlídkuje pár lidí s dalekohledy, ale postupně se vytrácejí pryč. Stěny lomu jsou opuštěné. Ani po čtvrthodince prohlížení bíle svítícího kamení, se zedníček neobjevuje. Nad námi přelétá jen poštolka a odkudsi zapíská koňadra. Po dvaceti minutách se otáčíme k odchodu, když Pepe hlásí, že už ho má. Skutečně šplhá kolem tmavé pukliny před námi. Neviděli jsme ho přilétat. Možná byl po celou dobu zalezlý ve spáře. Kocháme se tímto šedivým skalním šoupálkem s karmínovými křídly. Krása. Sjíždíme k Věstonické zdrži VDNM a ze závětří kousek od rybárny a se sluncem v zádech sledujeme stativáky cvrkot na vodní hladině. Chocholaček a poláků velkých jsou široko daleko rozptýleny stovky, také hoholů je dobře 150. Před ostrůvky se koupe a napájí necelé dva tisíce hus běločelých s několika desítkami tundrovek. Tundrovky jsou nádherné, kontrastní, skoro černé hlavy a svítící oranžový proužek na zobácích. Škoda jen, že jsou tak daleko. Kousek od nás je mezi poláky velkými párek zrzohlávek. Bylo by fajn dostat se blíž k ostrůvkům. Jsou tam desítky velkých racků a řada z nich má určitě odečítáky. Během dvou tří dnů, co jsem zaslal odečtené kroužky z Tovačova minulého týdne na Kroužkovací stanici, mi přišly výsledky. Jednalo se o polské a běloruské ptáky. Pěkné údaje. Birding je díky podobnému zpestření hned zajímavější. Starý rybník se postupně napouští. Trojice kolih zvládla na jeho bahnech přečkat už téměř celou zimu. V mělké vodě jsou navezeny hromady hnoje, aby se po úplném napuštění měla v čem rochnit nová generace kaprů. Racků je tu dnes nepočítaně, jen bouřních odhaduji snad 1700. Z lesa naříká datel. Na Vrkoči je snad pět tisícovek severských husí. Bohužel je máme téměř proti slunci. Mám problém rozeznat dokonce i bílá čela běločelek. No nic, pro dnešek to stačí. Prohlížím čtyřicítku hus velkých v rákosinách Zarostlého a pak už to pro dnešek balíme. Už jen kratičké zastavení u skládky nedaleko Žabčic, nad kterou právě krouží čtyři luňáci červení a jede se na oběd. No a příští týden, jestli to počasí dovolí, už zamířím do lesa. 
Zimující zedníček skalní (Tichodroma muraria) z Pastorkova lomu.
Source: http://www.birdwatcher.cz/8-9-2-2020-slunecny-vikend/
Hejnko vrabců polních (Passer montanus). Neděle 9. února: Od Atlantiku k nám míří orkán Sabine. Teď už je hlášen nad Německem a večer by se měl projevit nad naším územím. Kdoví, co za zajímavosti může přifouknout. Prozatím je ale nádherné počasí. Obloha je stejně vymetená jako včera a my si s Jožkou a Pepem slíbili malý výlet do terénu. Na lípě před domem posedává skupinka dlasků, několik stehlíků, dvě pěnkavy a dva čížci. Ozývá se houkání hrdliček zahradních a křik strakapouda velkého. Dnes by mohlo být venku fajn. Nejprve zastavujeme u polního hnojiště pod Pohořelicemi. V posledních dnech byly zaznamenány čejky a skřivani (dokonce i kulíci zlatí), možná by se mohlo něco ukázat i tady. Na ozimu sice hlídkují volavky popelavé a na nejvyšší hroudě hnoje stojí nádherný bílý holub, ale to je zhruba tak všechno. Z oploceného pruhu keřů se zvedá ještě padesátka vrabců polních. Až teď je to všechno. V dálce na poli se na sluníčku vyhřívají desítky srnčího. Zatím ještě moc nefouká a sluneční paprsky skutečně hřejí. Zajíždíme k Drnholci, kde potkáváme Jarka Zemana, který už je v terénu několik hodin, a pak zastavujeme u hráze VDNM I. Zaujme asi desítka morčáků velkých a dva krásně bílí samci morčáka malého. Až na lysky a chocholačky je tu druhový klid. Jediným pevným bodem našeho dnešního výletu je Pastorkův lom kousek od Klentnice. Za chvilku bude končit zima a šance zahlédnout zimujícího zedníčka se naskytne zase až v listopadu. Sluníčko svítí, ale už trochu víc pofukuje. Na kraji lomu hlídkuje pár lidí s dalekohledy, ale postupně se vytrácejí pryč. Stěny lomu jsou opuštěné. Ani po čtvrthodince prohlížení bíle svítícího kamení, se zedníček neobjevuje. Nad námi přelétá jen poštolka a odkudsi zapíská koňadra. Po dvaceti minutách se otáčíme k odchodu, když Pepe hlásí, že už ho má. Skutečně šplhá kolem tmavé pukliny před námi. Neviděli jsme ho přilétat. Možná byl po celou dobu zalezlý ve spáře. Kocháme se tímto šedivým skalním šoupálkem s karmínovými křídly. Krása. Sjíždíme k Věstonické zdrži VDNM a ze závětří kousek od rybárny a se sluncem v zádech sledujeme stativáky cvrkot na vodní hladině. Chocholaček a poláků velkých jsou široko daleko rozptýleny stovky, také hoholů je dobře 150. Před ostrůvky se koupe a napájí necelé dva tisíce hus běločelých s několika desítkami tundrovek. Tundrovky jsou nádherné, kontrastní, skoro černé hlavy a svítící oranžový proužek na zobácích. Škoda jen, že jsou tak daleko. Kousek od nás je mezi poláky velkými párek zrzohlávek. Bylo by fajn dostat se blíž k ostrůvkům. Jsou tam desítky velkých racků a řada z nich má určitě odečítáky. Během dvou tří dnů, co jsem zaslal odečtené kroužky z Tovačova minulého týdne na Kroužkovací stanici, mi přišly výsledky. Jednalo se o polské a běloruské ptáky. Pěkné údaje. Birding je díky podobnému zpestření hned zajímavější. Starý rybník se postupně napouští. Trojice kolih zvládla na jeho bahnech přečkat už téměř celou zimu. V mělké vodě jsou navezeny hromady hnoje, aby se po úplném napuštění měla v čem rochnit nová generace kaprů. Racků je tu dnes nepočítaně, jen bouřních odhaduji snad 1700. Z lesa naříká datel. Na Vrkoči je snad pět tisícovek severských husí. Bohužel je máme téměř proti slunci. Mám problém rozeznat dokonce i bílá čela běločelek. No nic, pro dnešek to stačí. Prohlížím čtyřicítku hus velkých v rákosinách Zarostlého a pak už to pro dnešek balíme. Už jen kratičké zastavení u skládky nedaleko Žabčic, nad kterou právě krouží čtyři luňáci červení a jede se na oběd. No a příští týden, jestli to počasí dovolí, už zamířím do lesa. Zimující zedníček skalní (Tichodroma muraria) z Pastorkova lomu. Source: http://www.birdwatcher.cz/8-9-2-2020-slunecny-vikend/