[birdwatcher.cz] 5.4.2020: Tam, kde jaro začíná dřív

[Sběrač]

Den jako korálek, vysoké nebe bez poskvrnky, slunce v pomalu stoupajícím výtahu, téměř bezvětří a zpěv ptáků. Chtělo to chvíli hudrovat, ale nakonec jsem všechny vyhnal z postelí a od snídaní v docela rozumnou hodinu. Ne všude začíná jaro stejně a podle reportů na avifu je znát, že mají jarní dny mírný náskok na Hodonínsku. Jede se tedy k Mutěnicím. V devět stojíme na hrázi Jarohněvického rybníka. Jeho hladina je klidná, a na ní se vznášejí desítky kachen, racků a kormoránů dokonale nasvíceni sluncem za našimi zády. Ve větvích stromů podél břehu svítí volavky bílé, před námi sedí ostrůvek chechťáků s několika čírkami modrými, všude jsou roztroušeny desítky poláků velkých a chocholaček a tu a tam pluje krátký vláček žlutavých pullíků hlídaných po obou koncích dospělými husami. Je to krása. Skoro až na druhé straně rybníka se pohromadě drží 12 potápek černokrkých, kousek od nás pískají babky a rytmicky skatují budníčci menší. Pak už parkujeme u rybárny mezi rybníky u Mutěnic. Kluci se naštěstí rozhodují zůstat v blízkosti auta a tak můžeme s Pepem vyrazit v klidu a nerušeni za ptáky. Hned nejbližší Šilhánek je plný zrzohlávek a kopřivek. U Petra zvedáme u břehu z vegetace na vodní hladině lindušku horskou. Právě jsem o ní mluvil, když se typicky ozvala, zablýskla bílými postranními ocasními pery a posadila se na blízkou vrbu. Škoda jen, že zapózovala jen krátce. Z oblohy nám k sluchu dolétl pro změnu hlas racka černohlavého, jehož silueta na modré obloze zářivě bíle svítila na rozdíl od okolních chechťáků. Míříme k Bažantnici, zdejší atrakcí č. 1. Ještě před tím nad námi zakrouží orlovec, z rákosí zazpívá modráček a z blízkého lesa tence zakřičí žluna šedá. Pro Pepana jsou to letos všechno nové druhy. Na rybníčku před Bažantnicí vidím postávat dvojici pisil, kolem kterých právě plave pár husic liščích. Tohle by před pár lety našinec mohl vidět tak leda u Nezideru. Pak už je tu Bažantnice – na dohled se pohybuje šest pisil a deset tenkozobců, na ostrůvcích vyčnívajících z vody postávají osamělé postavičky vodoušů kropenatých a bahenních a kousek od nás zpívá další modráček. Tady by se dalo pěkně ve stínu pod stromem posadit do křesílka, stativák si nastavit přímo na oko a jen tak pozorovat cvrkot kolem. Představení bez vstupného, balzám pro oko ptákomilcovo. Však se nás tu střídá víc. Každý jen tiše postojí, občas cvakne obrázek, pokochá se a pokračuje dále. Při návratu k autu se ještě mihne vzduchem kvakoš, opět zakrouží orlovec a nakonec U Petra, na bahně, se mezi kolíky starého rákosu proplétá modráček, už třetí za ty necelé dvě hodinky tady. Jindy by se omladina dožadovala oběda, hospody jsou ale kvůli nákaze koronavirem zavřené a tak se stavujeme jen na benzínce pro bagety a přesouváme se ještě ke Třetímu Zbrodu. Ostrov je obsypaný racky. Zahlédl jsem tři páry racků černohlavých a pak zkouším odečíst nějaké místní límce hus velkých (červené S12, S47, S63, P22, P23 a žlutý EJV). Slunce hřeje a vzduch se začíná tetelit. Zaznamenávám si párek hvízdáků a kolem půl jedné odjíždíme. Na zpáteční cestě se zastavujeme u mokřadu nedaleko Velkých Bílovic. Po letech tu zase stojí voda. Na kraji podmáčené louky sedí na hnízdech čejky a kolem toká snad 10 párů vodoušů rudonohých. Nad rákosím se prohání čtyři nebo pět párů pochopů, u ucho mi klepne zpěv modráčka a kus dál na bahnech registruji kulíka písečného a jespáka bojovného. Pepe si připisuje konipasy luční. A slunce stále visí vysoko na obloze, teplo je na krátký rukáv a sandály, které jsem si vzal, a odpoledne bude ještě hodně dlouhé. Tak to má být. Orlovce říčního (Pandion haliaetus) jsme během dvou hodin potkali asi třikrát.

Source: http://www.birdwatcher.cz/5-4-2020-tam- ... cina-driv/