Oblast mého zájmu leží na samém okraji rozšíření slavíka obecného směrem z Polabí. Rozkládá se na 220 kilometrech čtverečných a to umožňuje držet přehled o stavu hnízdní populace. Výjezdy za hranice regionu se utvrzuji v poznatku zdejším, že druh je zhruba od přelomu století na vzestupu a stále, i když již více opatrně, přibývá. Suchá a teplejší jara posledních let se podílí na úspěšném vyvádění mladých a jejich návraty do oblasti narození vytváří tlak na prostředí. Ptáci poté z nároků pozoruhodně slevují a obsazují i okrsky podřadnější. Zdejší krajina, jižně skalních měst Českého ráje, je intenzivně obhospodařována, čehož výsledkem je mnohde již chybějící ptactvo polí, zejména na Kněžmostsku. Slavíci ovšem i zde osídlují především pásy doprovodných dřevin kolem silnic a železnice, příležitostně zbytky remízků. Jakmile se kdekoli v zástavbě objeví pustnoucí zahrada, slavíci na to hned reagují. Problémem je však zde vysoká predace domácími kočkami. Nezanedbatelné ztráty přináší i zmíněné hnízdění podél komunikací. Slavíci patří k ptákům, přelétajícím nízko nad zemí a zejména v případech, je-li křoví po obou stranách komunikace a láká ptáky přeletovat, hynou pod koly dopravních prostředků. Pokud ptačí pár přijde o snůšku či nevelká mláďata a staří útok přežijí, dochází pravidelně k náhradnímu (redukovanému) hnízdění. Tím se stav populace přeci jen dorovnává. Diskutován dlouhodobě s pracovníky údržby je problém širokého sečení protilehlých břehů svodnic, kdy bývá zničeno či bočně odhaleno rovněž mnoho hnízd. V roce 2015 došlo v regionu Dolnobousovska k zajímavému pokusu, motivovanému zánikem několika párového hnízdiště v městské části Zahrádky. Ptáci přišli o možnost hnízdění výstavbou sběrného dvora s příslušenstvím. Vznikl nápad, v blízkém okolí přebudovat končící ekofarmu s ovocnými stromy a výsadbou jahodníku, v prostředí jdoucí naproti slavičím nárokům. Ve spolupráci s městem, které přidalo pozemek křovitého lemu cesty formou dlouhodobého pronájmu, jsme začali modelovat ptačí park – Slavičí háj. V sadě se doplnilo keřové patro oblíbených bobulovin, lem cesty, do té doby fádní, tvořený zejména mirabelkou, byl mnohde přeťat a vymýceny světliny s budoucí pařezovinou. Podsazeny kopřivou a divokým chmelem (pro stavbu hnízd), kde byla možnost, byl porost rozšířen. Jinde jsme nashromáždili hromady klestí, na zem temného křoví snosili kameny. Vzniklo „bydlení na klíč“, s využitím znalosti nároků druhu. Instalována byla v jedné z proluk informační tabule, jinde lavička k posezení. Neméně důležitým úkolem totiž bylo, navést lidi k ukončení divokého skládkování a pozvat k slavíkům. A nejen k nim. Záměr se vydařil, a přestože za protilehlým okrajem cesty ještě probíhá soukromá činnost, zaměřená na nakládání se sutěmi a jinými kostrbatými materiály, naše prostředí si příroda již po svém pomalu bere zpět. Slavíky se podařilo v oblasti udržet vynuceným přesídlením, i jiných druhů přibývá. Jak s oblibou říkám návštěvníkům: „Náš park není veliký prostorem, ale odhodláním!“ K myšlence se přidal i kroužek místních mladých ochránců přírody, stará se o ptačí budky, přichází za poznáním. A podle kroužkování, které vedu od samého začátku, slavíci se do nových míst vrací. Poslední roky zde probíhají i letní noční odchyty. Není krásnějších pocitů, než zaparkovat si, kde se vám zlíbí a ulice pro sítě navolit stejně tak. Dívat se, jak prostředí rok od roku směrem ke slavíkům krásní, jak třtiny vítají cvrčilky. Jak krajina, dále bez chemie, životu v skromnosti svědčí.
Slavičí háj na Dolnobouskovsku. Výzkumem hnědých slavíků, který bude mít co nevidět čtyřicet let, jsem pochopil z velké části již nejen objekt sledování, ale i jeho krajinu. Z tisíců označených nemám dodnes ze zahraničí jediné hlášení, ale stovky kontrolních odchytů „po roce a déle“ ukazují, že ptáci přežívat umí. Jako by jejich tahové cesty, zastávky (včetně těch hlavních, na které je dnes kladen takový důraz), uspokojivě fungovaly. V případě zimovišť stejně tak. A abych neodradil případné zájemce o kroužkování slavíků, jeden výsledek přeci jen mám. Slavík s pořadovým číslem 1899 byl od ostatních jiný. Na noze měl cizí kroužek (dodnes jediný zahraniční kroužkovanec v archivu), a za ním velmi povzbudivý příběh. Označen byl v půli března toho roku v oblasti, které se říká „Jižní brána do Alp“, na terénní stanici rezervace Fondo Toce, italskou kolegyní a studenty. V krajině, kde jen pár desítek let předtím byl jiný (od Poděbrad, kolegy Urbánka) chycen na lepidlo a zabit! Kdyby neskončil na lepu, mohl být se stejným koncem vyškubnut jinde ze sítě. Dnes se v té významné zastávce (nejen slavíků) lidé vzdělávají, chtějí se o ptácích dovědět víc. Ten slavík se dalšího jara hnízdit na Starou Studénku samozřejmě vrátil. A možná, že využil stejné, již stejně bezpečné, poslední tahové zastávky na cestě domů. I pro výše zmíněné slavíků u nás přibývá.
https://www.youtube.com/embed/2tuk9C4Rv ... ure=oembed
Text a foto: Pavel Kverek /
Video: Lukáš Pich The post
Slavíků (nejen) na Mladoboleslavsku přibývá appeared first on
AVIFAUNA - Český online magazín o ptácích.
Source:
https://avifauna.cz/slaviku-nejen-na-ml ... u-pribyva/