Den jako korálek, vysoké nebe bez poskvrnky, slunce v pomalu stoupajícím výtahu, téměř bezvětří a zpěv ptáků. Chtělo to chvíli hudrovat, ale nakonec jsem všechny vyhnal z postelí a od snídaní v docela rozumnou hodinu. Ne všude začíná jaro stejně a podle reportů na avifu je znát, že mají jarní dny mírný náskok na Hodonínsku. Jede se tedy k Mutěnicím. V devět stojíme na hrázi Jarohněvického rybníka. Jeho hladina je klidná, a na ní se vznášejí desítky
kachen,
racků a
kormoránů dokonale nasvíceni sluncem za našimi zády. Ve větvích stromů podél břehu svítí
volavky bílé, před námi sedí ostrůvek
chechťáků s několika
čírkami modrými, všude jsou roztroušeny desítky
poláků velkých a
chocholaček a tu a tam pluje krátký vláček žlutavých pullíků hlídaných po obou koncích dospělými
husami. Je to krása. Skoro až na druhé straně rybníka se pohromadě drží 12
potápek černokrkých, kousek od nás pískají
babky a rytmicky skatují
budníčci menší. Pak už parkujeme u rybárny mezi rybníky u Mutěnic. Kluci se naštěstí rozhodují zůstat v blízkosti auta a tak můžeme s Pepem vyrazit v klidu a nerušeni za ptáky. Hned nejbližší Šilhánek je plný
zrzohlávek a
kopřivek. U Petra zvedáme u břehu z vegetace na vodní hladině
lindušku horskou. Právě jsem o ní mluvil, když se typicky ozvala, zablýskla bílými postranními ocasními pery a posadila se na blízkou vrbu. Škoda jen, že zapózovala jen krátce. Z oblohy nám k sluchu dolétl pro změnu hlas
racka černohlavého, jehož silueta na modré obloze zářivě bíle svítila na rozdíl od okolních chechťáků. Míříme k Bažantnici, zdejší atrakcí č. 1. Ještě před tím nad námi zakrouží
orlovec, z rákosí zazpívá
modráček a z blízkého lesa tence zakřičí
žluna šedá. Pro Pepana jsou to letos všechno nové druhy. Na rybníčku před Bažantnicí vidím postávat dvojici
pisil, kolem kterých právě plave pár
husic liščích. Tohle by před pár lety našinec mohl vidět tak leda u Nezideru. Pak už je tu Bažantnice – na dohled se pohybuje šest
pisil a deset
tenkozobců, na ostrůvcích vyčnívajících z vody postávají osamělé postavičky
vodoušů kropenatých a
bahenních a kousek od nás zpívá další
modráček. Tady by se dalo pěkně ve stínu pod stromem posadit do křesílka, stativák si nastavit přímo na oko a jen tak pozorovat cvrkot kolem. Představení bez vstupného, balzám pro oko ptákomilcovo. Však se nás tu střídá víc. Každý jen tiše postojí, občas cvakne obrázek, pokochá se a pokračuje dále. Při návratu k autu se ještě mihne vzduchem
kvakoš, opět zakrouží
orlovec a nakonec U Petra, na bahně, se mezi kolíky starého rákosu proplétá
modráček, už třetí za ty necelé dvě hodinky tady. Jindy by se omladina dožadovala oběda, hospody jsou ale kvůli nákaze koronavirem zavřené a tak se stavujeme jen na benzínce pro bagety a přesouváme se ještě ke Třetímu Zbrodu. Ostrov je obsypaný racky. Zahlédl jsem tři páry
racků černohlavých a pak zkouším odečíst nějaké místní límce hus velkých (červené S12, S47, S63, P22, P23 a žlutý EJV). Slunce hřeje a vzduch se začíná tetelit. Zaznamenávám si párek
hvízdáků a kolem půl jedné odjíždíme. Na zpáteční cestě se zastavujeme u mokřadu nedaleko Velkých Bílovic. Po letech tu zase stojí voda. Na kraji podmáčené louky sedí na hnízdech
čejky a kolem toká snad 10 párů
vodoušů rudonohých. Nad rákosím se prohání čtyři nebo pět párů
pochopů, u ucho mi klepne zpěv
modráčka a kus dál na bahnech registruji
kulíka písečného a
jespáka bojovného. Pepe si připisuje
konipasy luční. A slunce stále visí vysoko na obloze, teplo je na krátký rukáv a sandály, které jsem si vzal, a odpoledne bude ještě hodně dlouhé. Tak to má být.

Orlovce říčního (Pandion haliaetus) jsme během dvou hodin potkali asi třikrát.
Source:
http://www.birdwatcher.cz/5-4-2020-tam- ... cina-driv/