Stopařské fórum | Trackers' discussion board

Krásné počasí přetrvává, modrá obloha a přes den teploty na krátký rukáv a kraťasy. Sice jsem to chtěl s chřástaly už vzdát, ale nakonec si to rozmýšlím a jedu na noc ven. Nejprve to vezmu trochu oklikou k Lulči, kde kolega Pavel Smejkal v týdnu na jedné podmáčené lokalitě přistihl až devět sluček. Nabízel mi, jestli se tam nechci se sítí podívat. To místo znám, tři roky po sobě tam v druhé půlce května natáhnu několik pěvcovek a kontroluji místní rákosníky zpěvné. Proč se tam teď nepodívat? Třeba zůstanu na noc právě tam. Pole v okolí jsou povláčená a suchá. Křoviny, ve kterých obvykle chytám, jsou ještě bez listí a pusté. Ozývá se jen budníček menší, na poli pokřikují čejky a kolem létají dva páry doupňáků. Jdu ke známému flíčku rákosí. Ze zelené vegetace na jeho okraji pozpěvuje konipas bílý a do větví blízké vrby se zvedá několik lindušek. Jsou to lindušky luční, ale jedna, nápadnější vzhledem i hlasem, je linduška horská. Pěkné. Z vlhké rýhy na hraně rákosí vzlétá bekasina. Je horko, nad polem točí v termice káně lesní, nesměle zpívá strnad obecný a kolem prolétá dlouhoocasá, černobílá straka. Flíček rákosí je malý a podmáčená plocha ještě menší. Možná bych tu mohl natáhnout čtverec na chřástaly na sousedním poli, ale říkám si, že bych to měl přece jen zkusit na Blučině, kde už to mám vyzkoušené a vím, že nebudu rušen. Po půlhodinové procházce po okolí odjíždím, ale těším se, až se sem zase v květnu, po příletu palustrisů, vrátím. Kolem páté odpoledne parkuji na polní cestě u strouhy na kraji Blučiny. Původně jsem letos už na chřástaly vyjíždět nechtěl. Jednak kvůli tomu, že jsem minule chytil jen jednoho vodníka, ale hlavně proto, že na louce, která byla zase po několika letech podmáčená, začaly hnízdit čejky a objevovali se i vodouši rudonozí a já nechtěl ani jeden druh rušit. Než jsem dnes přijel, nebyl jsem si stále jistý, jestli vůbec budu chytat. Louka ale za těch necelých 14 dní naprosto vyschla a čejky (snad až na jeden pár) zmizely. Nedivím se jim vzhledem k tomu množství psů pobíhajících loukou při venčení svými tak trochu nezodpovědnými páníčky. Lokalitu procházím, z uměle vyhloubené, a stále ještě trochu vlhčí brázdy, zvedám dvojici bekasin, ale pak už nic. Je tu takové sucho, že se za mnou práší. Na kraji stařiny nacházím skořápku čejčího vejce. Myslel jsem si, že jejich pokusy hnízdit, tu nedopadnou dobře. Bohužel. Vybírám vhodné místo a chystám čtverec s bahňákovkami. Sítě nechávám skasané a jdu se posadit k autu. Je krásně. Nad louku se zvědavě přilétne podívat pár pochopů, přeletují špačci a do vyorané rýhy se vrací bekasiny. Po louce pobíhají zajíci a vzadu se pase srnec. Občas se ukáže několik lindušek lučních a z keřů podél strouhy se ozývá stále stejný nápěv bramborníčka černohlavého. Pročítám si v mobilu zprávy, popíjím červené z lahve s nápisem Barón del Cega a náhle mě přinutí zvednout hlavu známé švitoření z oblohy. Je to dvojice vlaštovek, letos prvních, které vidím. Chvíli nade mnou žvatlají a pak mizí. Po louce se prožene několik psů, které se majitel daleko ode mě snaží přivolat píšťalkou. Při dalším bezhlavém úprku jednoho ze psů nízko nad zemí pronásleduje čejka posledního páru, který zřejmě ještě sedí na hnízdě. Pak už se rychle šeří. Na louku vybíhají bažanti, začíná jejich společenská hodinka. Dvakrát se ozve koroptev. S padající tmou padá prudce i teplota. Zhruba nad východním obzorem stoupá kulatý koblih měsíce. Jdu roztáhnout sítě a pustit nahrávku. V půl deváté slyším nějaký zvuk od sítí. Pro jistotu se tam jdu podívat a visí v ní bekasina. Až o půlnoci přináším prvního chřástala vodního. Měsíc zaplavuje okolí namodralým světlem a já při kontrolách sítí vrhám sytě černý stín. Je jen pološero. Ani nemusím používat čelovku. V jednu přináším dalšího vodníka a tentokrát i jednoho chřástala kropenatého. Tak fajn, kdyby se teď až do rána už nic nechytilo, tak mi to nevadí. Poslední vodník visí v síti ve čtyři ráno. Pod nohama mi chroupe jinovatkou pokrytá stará suchá tráva. Teplota se drží třech stupňů, ale u země mrzne. Těším se na slunce, jehož první paprsky už trochu hřejí. Pomalu balím. Rozdal jsem pouhých pět kousků hliníku, ale pěkným druhům. Jsem spokojen. Na chřástaly se zřejmě letos už vracet nebudu. Sešlo se více práce a jejich tah bude brzy končit. Stále ještě ve spoďárech a se zmrzlýma nohama se vracím domů, do tepla, dát si kafe a snídani. První pták v síti, bekasina otavní (Gallinago gallinago). První a zřejmě i poslední letošní chřástal kropenatý (Porzana porzana).

Source: http://www.birdwatcher.cz/7-8-4-2020-no ... rastalech/