Je tu sobota, den, který jsme si vybrali k birderskému vyvenčení. Žádný pevný plán nemáme, budeme improvizovat podle momentální situace. Teprve když sedíme v kompletní sestavě v autě, rozhodujeme se pro dálnici směr jih. A jelikož nám dochází benzín, sjíždíme z ní hned u Blučiny, kde se do načerpat za 22,50 Kč. Kousek odsud je relativně nedávno vybudovaná soustava drobných rybníčků – mokřad u Albrechtova. Příjemné místo v dolíku, stranou od lidí a hlavně v závětří, protože dnes opravdu fučí. Ledový, prudký severák. Když přijíždíme, letí naším směrem nízko nad polem 14
sojek a o chvilku později nalézáme obsazené hnízdo
kání lesních. Z rákosí lemujících rybníčky zpívají
rákosníci proužkovaní, nad námi krouží párek
pochopů, nad vodou přeletuje typická dlouhoocasá silueta
kukačky s dlouhými úzkými křídly a kolem se míhají
břehule. Dovedu si představit zakempovat na kraji mokřadu, roztáhnout nějakou tu síťku a užívat si jarního povětří. Koukám se na zelenající se pole, pozoruji ptáky vracející se ze zimovišť, sedící na hnízdech, zpívající kolem, ale kdesi vzadu v hlavě se mi stále vracejí obavy, nejistota, apokalyptické ozvěny. Už nějaký pátek se dívám kolem a nelíbí se mi změny, které vidím. Nelíbí se mi krajina žlutě kvetoucích řepkových polí, nelíbí. Pokračujeme dál k jihu, v Hustopečích sjíždíme z dálnice a kousek od Rakvic zastavujeme u dalšího mokřadu. Člověk jako by se tu ocitl někde v Rumunsku na kraji vesnice, kde se na podmáčené louce pasou koně, kousek od nich hnízdí na ostrůvcích mezi loužemi
pisily, kolem poletují
konipasi luční a pokřikují
vodouši rudonozí a
čejky. Už mi tu chybí jen ten dudající dudek a mandelík sedící na drátech mezi sloupy. Trocha vody v loukách a rákosinách dokáže vykouzlit ráj pro ptáky. Jen ten vítr kdyby… Snažím se najít závětří, krčím se pod mezí se stativákem před sebou a sleduji mezi rodinkami
hus velkých a
čejek hemžení v trávě. Jsou to převážně
jespáci bojovní a
vodouši bahenní.
Bojovníků bude ke dvěma stovkám. Krása.
Pisil je šest. Nad hladinu mělké vody proti větru naletují
vlaštovky a za letu si nabírají vodu do zobáčků. Občas se bahňáci zvednou, přeskupí se trochu a zase přistávají. Samci
jespáků hrají barvami. Jdu se projít podél mokřadu, ale vítr je opravdu nepříjemný. Bahna zkoumají dlouhými zobáky
bekasiny, nacházím odpočívající
husici liščí i nájezdníka, který bude za chvíli všude –
husici nilskou. A
konipasi luční mě doprovázejí na každém kroku. Přesouváme se k Novým Mlýnům, u benzinky kupujeme bagety, když už jsou hospody zavřené a vyjíždíme nad Pavlov. Nad masivem Pálavy létají v prudkém svahovém proudění dva větroně. Dívám se nad hřeben, jestli nezahlédnu první rorýsy, ale v povětří se prohání jen stovky
jiřiček (300 ex.). Sjíždíme zase k vodě a přes Dolní Věstonice a Strachotín přijíždíme do Pouzdřan, kde zajíždíme k Věstonické zdrži. Nad lagunami oddělenými pásy ostrůvků od hlavní nádrže loví
rybáci obecní, na mělčině pípá
kulík říční a z křovin zpívá
slavík.
Cvrčilka slavíková a
rákosník proužkovaný jsou dalšími opeřenci doplňujícími zpěvem jarní atmosféru. Skoro hodinku tu posedáváme, posloucháme, hledíme na rozlehlou vodní pláň s Pavlovskými kopci v pozadí. I tady je závětří. Pepe pozoruje samce
žluvy, kapři sebou hází na mělčinách a
rybáci odnášejí drobné rybky na hnízdiště. Kousek jara jsme viděli, spokojeně můžeme domů.

Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) – jeden z prvních jarních zpěváků z rákosí.

Rybák obecný (Sterna hirundo) po úspěšném lovu.
Source:
http://www.birdwatcher.cz/25-4-2020-kousek-jara/